knighttemplar[1].jpg

Výzbroj templáře do války

Muži kteří vstupovali do Řádu, si sebou většínou přinesli vlastní výzbroj. V regulích to není sice uvedeno přímo, ale pravděpodobně ji odevzdali maršálovi.Ten měl právo rozdělovat  výzbroj podle svého uvážení a žádný z bratru nesměl požádat o výzbroj jiného, nebo mu jí závidět. Buďto jim výzbroj ponechal a nebo ji doplnil a nebo dostali uplně jinou. V této době je těžko možné, aby existoval jednotný standart, ale vzhledem k bohatství Řádu, je pravděpodobné, že výzbroj byla ta nejlepší možná, jakou byli tehdejší zbrojíři a mečíři schopni dodat.

Toto je výstroj rytíře z konce 13. století:
  • Prošívanice ( akteon, gambeson, )
  • Vycpávaná čapka pod kroužkovou kuklu ( batvat )
  • Vycpávané nohavice pod kroužkové
  • Dlouhá kroužková zbroj s kapucí a pěstnicemi ( hauberk )
  • Kroužkové nohavice ( chausses )
  •  Bojová suknice bez rukávů nošená přez hauberk ( waffenrock, surcoat, varkoč)
  • Přilba
  • Meč s pochvou a opaskem
  • Dýka
  • Biják nebo Turecký mlat
  • Štít
  • Kopí

Pro rytíře, jakožto jezdce by zde mněla být uvedena i výstroj pro jeho tři koně a někdy i zbroj pro koně. Každý rytíř měl nárok na jednoho  zbrojnoše, což byli buď členové Řádu ,služebníci, anebo lidé najímaní Řádem pro tuto práci. Asi se vám zdá divné, že ,,chudý'' rytíř ma tří koně a sluhu, ale bez nich by nemohl efektivně fungovat.
První kůň byl soumar( roncin ) který při taženích nosil celou rytířovu výbavu. Stan, slamník nebo rohož na spaní, přikrývky pro lidi i koně, vaky s píci pro koně, zásobu  vody pro lidi i koně a kuchyňské načíní.
Druhý kůň se nazýval palefroi, na něm jel rytíř v době tažení, před bitvou.
Nejdůležitější  byl destrarius, rytířův válečný oř, kterého šetřil až do samotné bitvy. se svolením mistra mohl mít rytíř oře dva, pro případ, že by jeden byl zabit v boji.
Zbrojnoš byl pro rytíře naprosto nezbytný, pečoval o rytířovu výstroj a výzbroj, podporoval ho v boji. V taboře zajišťoval rytíři nezbytné zázemí a staral se o koně.

Druhou třídou templářů byli takzvaní seržanti ( fratres servientes ) kteří se dále rozdělovali na armigieri, tedy vojáky, kteří měli nárok na jednoho koně, ale bojovali převážně jeko pěchota, a na famuli et officii, řemeslníky a služebíky, kteří nebojovali.
Výzbroj seržantů byla jednodušší než rytířů. Samozřejmě nosili pod zbrojí prošívanici, ale jejich kroužková košile byla kratší a měla krátké rukávy, Kroužkové nohavice neměly ochranu chodidel, aby se jim snáze chodilo. Nenosili uzavřené helmy, běžnější a praktičtější pro pěší boj byly helmy otevřené.
 Další, na první pohled viditelný rozdíl mezi rytířem a seržantem byl varkoč. Rytíři nosili bílý s červeným křížem na levé straně prsou a seržanti měli varkoče stejně jako pláště černé. Na jejich varkočích byl kříž uprostěd hrudi a to vpředu i na zádech. To je vysvětlováno tím, že na rozdíl od rytířů kteří se bez rokazu nesměli z boje stáhnout nebo utéci, mohli se seržanti bez trestu stáhnout, pokud se zdálo, že nemohou být dalšímu vývoji boje prospěšní
Výzbroj.jpg
Rytíř.jpg
Seržant z předu.jpg
Seržant ze zadu.jpg
19.11.2008 11:53:47
Tonda
180px-Modlicisekrizak.jpg

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1769 | 33%)
Ne (1765 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one